Detail modulu Nekonvenční metody obrábění

 

VSTUPNÍ ČÁST

Název modulu

Nekonvenční metody obrábění

Kód modulu

23-m-3/AI72

Typ vzdělávání

Odborné vzdělávání

Typ modulu

(odborný) teoreticko–praktický

Využitelnost vzdělávacího modulu

Kategorie dosaženého vzdělání

H (EQF úroveň 3)

L0 (EQF úroveň 4)

Skupiny oborů

23 - Strojírenství a strojírenská výroba

Komplexní úloha

Obory vzdělání - poznámky

23-44-L/01 Mechanik strojů a zařízení

23-45-L/01 Mechanik seřizovač

23-51-H/01 Strojní mechanik

23-56-H/01 Obráběč kovů

23-52-H/01 Nástrojař

Délka modulu (počet hodin)

40

Poznámka k délce modulu

Platnost modulu od

30. 04. 2020

Platnost modulu do

Vstupní předpoklady

Základní znalosti o teorii třískového obrábění – podstata vzniku třísky, obrobitelnost technických materiálů, problematika volby řezných podmínek a obráběcího nástroje (nástrojového materiálu) v závislosti na obrobitelnosti obráběných materiálů. Základní znalosti z fyziky vedení elektrického proudu v plynech, podstata vzniku elektrického výboje. Základní znalosti z chemie - vzájemná vazba atomů a molekul. Základní znalosti o vlastnostech technických materiálů.

JÁDRO MODULU

Charakteristika modulu

Cílem modulu je získání znalostí a dovedností při používání nekonvenčních metod obrábění. Žák získá přehled o možnostech obrábět (zpracovávat) obtížně obrobitelné materiály jinými způsoby než klasickým třískovým obráběním. A seznámí se různými praktickými aplikacemi těchto nekonvenčních metod.

Očekávané výsledky učení

Žák:

  • vysvětlí hlavní rozdíly mezi klasickým třískovým obráběním a obráběním nekonvenčními (fyzikálními) metodami
  • rozlišuje druhy nekonvenčních metod obrábění a ke každé, vysvětlí podstatu vzniku úběru materiálu
  • vysvětlí možnosti aplikace jednotlivých nekonvenčních metod pro praxi v souvislosti s obtížnou obrobitelností materiálu, případně složitosti tvaru součásti
  • volí vhodnou metodu nekonvenčního obrábění pro daný materiál a tvar součásti vzhledem k požadavkům vyplývajícím z obtížné obrobitelnosti materiálu, případně složitosti tvaru
  • dodržuje předpisy BOZP a dokáže správně používat OOPP při konkrétních dokončovacích metodách
  • pracuje samostatně

Obsah vzdělávání (rozpis učiva)

Nekonvenční metody obrábění

1. Podstata úběru oproti třískovému obrábění – závislost na:

  • obrobitelnosti materiálu
  • teplotní vodivosti
  • elektrické vodivosti
  • odolnosti proti elektrické nebo chemické erozi
  • teplotě tání
  • vzájemné vazbě atomů a molekul obráběného materiálu

2. Druhy:

a) obrábění elektrickým výbojem:

  • elektroerozivní obrábění elektrickou jiskrou a výbojem, aplikace v praxi:
  • hloubení dutin
  • výroba tvarově složitých povrchů
  • řezání drátovou elektrodou
  • leštění povrchů
  • výroba mikrootvorů

b) chemické obrábění, aplikace v praxi:

  • leptání

c) elektrochemické obrábění, aplikace v praxi:

  • hloubení tvarů a dutin
  • hloubení malých otvorů
  • odstraňování otřepů
  • dělení materiálů

d) obrábění paprskem koncentrované energie,

e) obrábění laserem, aplikace v praxi:

  • popisování součástí a gravírování
  • podpora třískového obrábění tepelným předehřevem
  • řezání a vyřezávání
  • obrábění elektronovým paprskem, aplikace v praxi:
  • vrtání
  • řezání a vyřezávání tvarů
  • obrábění iontovým paprskem, aplikace v praxi:
  • popisování součástí
  • výroba tvarově složitých povrchů
  • obrábění plazmou, aplikace v praxi:
  • obrábění
  • řezání

f) obrábění mechanickými procesy

  • obrábění ultrazvukem, aplikace v praxi:
  • obrábění
  • řezání
  • obrábění kapalinovým paprskem a proudem brusiva, aplikace v praxi:
  • obrábění
  • řezání

g) Bezpečnost práce a správné používání OOPP

Učební činnosti žáků a strategie výuky

1. Teoretická část:

Výklad, prezentace na téma:

  • druhy nekonvenčních metod obrábění a možnosti aplikace v praxi a jejich předvedení obrazem či DVD.

Bádání:

  • samostatnou prací či domácím úkolem zjistit, které metody umožňují obrábět jen elektricky vodivé materiály a které umožňují obrábět jen elektricky nevodivé materiály a které umožňují obrábět jak elektricky vodivé, tak elektricky nevodivé materiály.

2. Praktická část:

  • žáci v rámci odborné praxe procvičí a ukotví tři až čtyři způsoby dokončovacích metod.
  • žáci si osvojí dodržování BOZP.

Zařazení do učebního plánu, ročník

Zařazení pro skupinu oborů H zaměření více na praxi ve 3. ročníku

Pro skupinu oborů L zaměření na teorii i praxi ve 4. ročníku po probrání témat základních druhů obrábění.

VÝSTUPNÍ ČÁST

Způsob ověřování dosažených výsledků

1. Teoretická část:

  • písemné ověření odborných znalostí formou testu, otázky z oblasti rozlišení  druhů nekonvenčních metod obrábění

2. Praktická část:

  • ověření znalostí a dovedností soubornou modulovou prací s vypracováním návrhu technologického postupu výroby součásti a dokončení její přesnosti pomocí dokončovací metody podle zadané výkresové dokumentace.

Kritéria hodnocení

1. Teoretická část:

Písemné přezkoušení

Maximálně 100 bodů na úspěšné absolvování modulu 55 bodů

2. Praktická část:

Maximálně 200 bodů na úspěšné absolvování modulu 110 bodů

Doporučená literatura

ŘASA, Jaroslav, GABRIEL, Vladimír, POKORNÝ Přemysl. Strojírenská technologie 3. Praha: Scientia, 2001. ISBN 80-7183-227-8.

Poznámky

Doporučené rozvržení hodin pro obory vzdělání 23-44-L/01 a 23-45-L/01:

  • teoretické vyučování: 22 hodin
  • praktické vyučování: 6 hodin v rámci povinné odborné praxe ve firmě
  • přezkoušení: 2 hodiny

Doporučené rozvržení hodin pro obory vzdělání 23-51-H/01, 23-56-H/01, 23-52-H/01:

  • teoretické vyučování: 10 hodin
  • praktické vyučování: 13 hodin v rámci odborného výcviku ve firmě
  • přezkoušení: 2 hodiny

Obsahové upřesnění

OV RVP - Odborné vzdělávání ve vztahu k RVP

Materiál vznikl v rámci projektu Modernizace odborného vzdělávání (MOV), který byl spolufinancován z Evropských strukturálních a investičních fondů a jehož realizaci zajišťoval Národní pedagogický institut České republiky. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Helena Jagošová. Creative Commons CC BY SA 4.0 – Uveďte původ – Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní.

Statut dokumentu

Veřejný

Přílohy veřejné