Elektromagnetická indukce
26-m-3/AG16
Odborné vzdělávání
odborný teoretický
H (EQF úroveň 3)
L0 (EQF úroveň 4)
M (EQF úroveň 4)
26 - Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika
Elektromagnetická indukce a její využití v praxi
26-51-H/01 Elektrikář
26-51-H/02 Elektrikář – silnoproud
26-52-H/01 Elektromechanik pro zařízení a přístroje
26-41-L/01 Mechanik elektrotechnik
26-41-M/01 Elektrotechnika
28
30. 04. 2020
Moduly: Základní pojmy, Stejnosměrný proud, Magnetické pole
Cílem modulu je osvojení znalostí a dovedností spjatých s jevem elektromagnetické indukce, výpočtem pohybového a transformačního indukovaného napětí, vlastní a vzájemnou indukčností cívek, vířivými proudy, ztrátami v železe, využití elektromagnetické indukce k výrobě a změně střídavého napětí v alternátorech a transformátorech.
Klíčové kompetence dle RVP:
Žák:
Obsahové okruhy:
Strategie učení:
Učební činnosti žáků:
1. ročník
Písemné zkoušení – teoretický test:
Ústní zkoušení
Prospěl na výborný:
Žák získá minimálně 90 % správných odpovědí v teoretickém testu.
Chápe a dokáže přesně popsat a vysvětlit jev elektromagnetické indukce a její praktické využití. Vypočítá indukované napětí ve vodiči i v cívce. Samostatně řeší výpočet vlastní a vzájemné indukčnosti více cívek zapojených v obvodu za sebou nebo vedle sebe. Popíše vznik a využití vířivých proudů.
Prospěl na chvalitebný:
Žák získá minimálně 80 % správných odpovědí v teoretickém testu.
Princip elektromagnetické indukce a její využití v praxi: popíše a vysvětlí s drobnými nepřesnostmi. Samostatně, popř. s menší pomocí učitele, řeší výpočet vlastní a vzájemné indukčnosti více cívek zapojených v obvodu. Popíše praktické využití elektromagnetické indukce a vířivých proudů v praxi.
Prospěl na dobrý:
Žák získá minimálně 60 % správných odpovědí v teoretickém testu.
S pomocí učitele popíše a vysvětlí elektromagnetickou indukci. Při řešení příkladů na vlastní vzájemnou indukčnost cívek vykazuje nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Uvádí některé příklady na využití elektromagnetické indukce a vířivých proudů v praxi.
Prospěl na dostatečný:
Žák získá minimálně 40 % správných odpovědí v teoretickém testu.
V chápání a popisu elektromagnetické indukce má žák závažné mezery. V řešení obvodů na vlastní vzájemnou indukčnost cívek je málo pohotový a vykazuje větší nedostatky. Vysvětlit použití elektromagnetické indukce v praxi mu dělá velké obtíže.
Neprospěl:
Žák získá méně než 40 % správných odpovědí v teoretickém testu.
Podstatu elektromagnetické indukce nechápe a neumí ji vysvětlit. Příklady na vlastní a vzájemnou indukčnost nedokáže řešit. Příklady na využití elektromagnetické indukce v praxi nezná. Závažné nedostatky a chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele.
Výsledné hodnocení je dáno ze tří pětin známkou z ústního zkoušení a dvěma pětinami známkou z testu.
BLAHOVEC, A. Elektrotechnika I. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1995. ISBN 80-85427-72-9.
VOŽENÍLEK, Ladislav a Miloš ŘEŠÁTKO. Základy elektrotechniky I. 3. vyd. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1990. ISBN 80-03-00435-7.
Délka modulu záleží na kategorii dosaženého vzdělání: H – 28 hodin, L0 – 16 hodin, M – 24 hodin.
OV RVP - Odborné vzdělávání ve vztahu k RVP
Materiál vznikl v rámci projektu Modernizace odborného vzdělávání (MOV), který byl spolufinancován z Evropských strukturálních a investičních fondů a jehož realizaci zajišťoval Národní pedagogický institut České republiky. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Stanislav Pleninger. Creative Commons CC BY SA 4.0 – Uveďte původ – Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní.